PRODUKTPRODUKT

Hlavní rozdíl mezi stabilizátory na bázi vápníku a zinku a stabilizátory na bázi olovnatých solí spočívá v jejich šetrnosti k životnímu prostředí a toxicitě. První z nich je netoxický a splňuje environmentální normy, zatímco druhý obsahuje olovo a představuje riziko toxického znečištění. Kromě toho se tyto dva materiály liší také v tepelné stabilitě, oblastech použití a cenách.

Chlorid vápenatý (CaCl₂) jako anorganická solná sloučenina prokázal díky svým jedinečným fyzikálním a chemickým vlastnostem rozsáhlé uplatnění v oblastech, jako je potravinářský průmysl, stavební materiály, lékařství a zdravotní péče, zemědělství a ochrana životního prostředí.

Vápník-zinkové stabilizátory neobsahují těžké kovy, jako je olovo a kadmium, a splňují mezinárodní předpisy na ochranu životního prostředí, jako jsou směrnice EU RoHS a REACH. Jejich produkty lze použít v oblastech s vysokými bezpečnostními požadavky, jako jsou balení potravin a zdravotnické prostředky, a vyhnout se tak rizikům biologické toxicity tradičních stabilizátorů na bázi olovnatých solí.